Naše poradna

Naše chovatelská stanice byla založená v roce 1999 a za tu dobu jsme získali spoustu zkušeností a účelem této rubriky je seznámit návštěvníky našich stránek a majitele našich štěňátek se vším, co Vás může potkat během života se zlatým retrievrem...

Informace o genetických testech, které provádíme u chovných jedniců v naší Chovatelské stanici z Karpentné 

 

Cílem naší chovatelské stanice z Karpentné  je odchovávat zdravá štěňátka, která budou dlouhá léta přinášet radost svým rodinám.

Věnujeme velkou pozornost zdraví našich psích miláčků a pro další chov vybíráme jedince, kteří jsou po zdravotní stránce ve vynikající kondici.

Všichni naši chovní jedinci mají nůžkový skus. U všech pejsků děláme vyšetření dysplazie kyčelních a loketních kloubů. A do chovu vybíráme pouze jedince s DLK 0/0 a s DKK A nebo B.

Provádíme i genetické testy na následující choroby – Ichtyóza( ICT) a progresivní retinální atrofie.(PRA1, PRA2, PRA-prcd)

 Genetické testy provádíme ve specializované certifikované laboratoři Genomia v Plzni.

Našim cílem je odchovávat pouze štěňátka, která jsou clear (N/N) nebo carier ( N/P) , což znamená, že u nich choroba nemůže propuknout. Proto testujeme všechny naše chovné jedince a vždy velmi pečlivě vybíráme chovný pár rodičů.

V naší chovatelské stanici neodchováváme štěňátka, která jsou na testované  choroby pozitivní ( P//P) – affected, což znamená, že danou chorobou trpí.

 Popis testovaných chorob jsme převzali z materiálů společnosti Genomia Plzeň.

 

Ichtyóza u plemene zlatý retriever

Ichtyózy tvoří heterogenní skupinu geneticky podmíněných dermatóz charakterizovanou abnormálním odlupováním kůže po celém těle. Název ichtyóza pochází z řeckého ichtys-ryba, protože odlupující se kůže často připomíná rybí šupiny. Genetické příčiny některých forem zůstávají stále neznámé.

U zlatých retrieverů byla popsána lamelární forma ichtyózy. U všech nemocných psů byla zjištěna inzerčně deleční mutace v exonu 8 genu PNPLA1 (patatin-like phospholipase domain-containing protein 1), která vede ke vzniku předčasného stop kodonu (Grall et al. 2012). Gen PNPLA1 je u psů lokalizován na chromozomu CFA12. Zlatí retrieveři představují zvířecí model pro lidskou autosomálně recesivní formu vrozenéch ichtyózy (ARCI - autosomal recesive congenital ichtyosis). Poznatky z objasnění příčiny ichtyózy u zlatých retrívrů byly použity u lidských pacientů s ichtyózu. U nepříbuzných pacientů byly nalezeny mutace v katalytické doméně PLPLA1 genu, který doposud nebyl příčinou žádného lidského onemocnění (Grall et al. 2012). PNPLA1 se zřejmě podílí na vytvoření epidermální lipidové bariéry.

Genetické příčiny ichtyózy byly prokázány i u jiných plemen psů. U plemene Jack Russel terier byla v souvislosti s ichtyózou nalezena inzece LINE-1 elementu v genu TGM1 (transglutaminase 1 (K polypeptide epidermal type I, protein-glutamine-gamma-glutamyltransferase), který se nachází na chromozómu CFA8 (Credille et al. 2009). V tomto případě dochází k defektu transglutaminázy a následkem je porušení ochranné fukce kůže. U nemocných jedinců plemene Norfolk teriér byla zjištěna mutace KRT10 genu, lokalizovaného na psím chromozómu 9 (Credille et al. 2005).

Laboratoř Genomia provádí testování přítomnosti inzerčně deleční mutace v exonu 8 genu PNPLA1 (patatin-like phospholipase domain-containing protein 1), která zapříčiňuje lamelární ichtyózu u plemene zlatého retrievera.

U štěňat zlatých retrívrů postižených ichtyózou můžeme pozorovat šupinatění kůže již brzy po narození. Odlupování kůže přetrvává po celý život jedince. Postupně šupinky tmavnou, kůže se s věkem jedince stává suchou a drsnou. Toto onemocnění většinou nezpůsobuje svědění. U těžce postižených jedinců mohou onemocnění komplikovat sekundární bakteriální, plísňové nebo parazitární infekce.

V současné době není dostupná účinná léčba. Léčba obvykle spoléhá na zvýšená hygienická opatření s častým kartáčováním, na speciální šampony, změkčující masti a stravu obohacenou mastnými kyselinami.Ichtyoza není novou nemocí, byla pozorována už dlouho u mnoha retrívrů po celém světě, nicméně mutace byla publikována až v roce 2012 (Grall et al. 2012). Ichtyóza u plemene zlatých retrieverů je autosomálně recesivně dědičná choroba. Nemoc se tedy projeví u jedinců, kteří získají mutovaný gen od obou svých rodičů. Tito jedinci jsou označování P/P (positivní / positivní). Provedení molekulárně genetického testu může sloužit k potvrzení diagnózy. Přenašeči mutovaného genu, označovaní N/P (negativní/ pozitivní, heterozygoté), mají mutovaný gen pouze od jednoho z rodičů a jsou bez klinických příznaků. Přenášejí ovšem nemoc na své potomky. Při krytí dvou heterozygotů (N/P) tedy bude teoreticky 25% potomků zdravých (N/N), 50% potomků budou přenašeči (N/P) a 25% zdědí oba geny od svých rodičů mutované a budou tedy postižení ichtyózou (P/P).

.

GR-PRA1, PRA2, PRA-prcd - Progresivní retinální atrofie u pl. zlatý retriever
Progresivní retinální atrofie (PRA) u psů, je psí ekvivalent retinitis pigmentosa (RP) u člověka, který se vyznačuje ztrátou zraku v důsledku degenerace fotoreceptorových buněk sítnice.
Byly nalezeny různé formy PRA u více než 100 plemen psů, které jsou způsobeny několika druhy mutací a vykazují podobné klinické příznaky. Etiologie, věk nástupu, rychlost a průběh se však u jednotlivých plemen liší.
Většina případů PRA u zlatého retrievera (Golden Retriever - GR) je klinicky k nerozeznání od jiných forem PRA. Věk diagnózy je nejčastěji v relativně pozdním věku (přibližně 6 let), existují však velké rozdíly i v rámci plemene. U příbuzného plemene, labradorského retrievera, je doposud jediná známá forma PRA-prcd. PRA-prcd byla uznána zodpovědnou za ztrátu zraku nejméně  u 22 plemen. Avšak jen u malého počtu zlatých retrieverů postižených PRA bylo zjištěno, že jsou homozygotní pro PRA-prcd mutaci.
V roce 2011 byla identifikována mutace, inzerce 2601_2602insC v genu SLC4A3, zodpovědná za  formu  GR-PRA1 u plemene zlatý retriever (Downs et al, 2011). SLC4A3 gen kóduje rozpustný transportní protein exprimovaný v sítnici. Mutace v tomto genu způsobuje posun čtecího rámce, tvorbu nefunkčního proteinu nezbytného pro správnou funkci fotoreceptorových buněk a tedy k postupné ztrátě zraku.Kromě GR-PRA1, mohou zlatí retrívři nést také GR-PRA2 a PRA-prcd - všechny tyto mutace jsou zodpovědné za rozvoj oční vady. Stále existuje možnost objevení dalších dosud neznámých mutací.GR-PRA1 je autosomálně recesivně dědičná choroba. Nemoc se tedy projeví u jedinců, kteří získají mutovaný gen od obou svých rodičů. Tito jedinci jsou označování P/P (positivní / positivní). Přenašeči mutovaného genu, označovaní N/P (negativní/ pozitivní), mají mutovaný gen pouze od jednoho z rodičů a jsou bez klinických příznaků. Přenášejí ovšem nemoc na své potomky. Při krytí dvou heterozygotů (N/P) tedy bude teoreticky 25% potomků zdravých, 50% potomků budou přenašeči a 25% zdědí oba geny od svých rodičů mutované a budou tedy postižení chorobou GR-PRA1..

Všichni naši chovní jedinci mají vyšetření na dysplazii loketního a kyčelního kloubu..

Přinášíme Vám informace o tom, co dysplazie je.....Najděte si prosím čas, přečíst si následující články....   

Dysplazie kyčelního kloubu - DKK     

Kyčelní kloub je kulový kloub tvořený hlavicí femuru (kosti stehenní) a acetabulem (kyčelní jamkou). Za normálních okolností je to pevný kloub, který je schopen snášet velkou zátěž, jak pasívní, tak aktivní.

DKK není vrozené onemocnění, nýbrž vývojové onemocnění, na kterém se podílí celá řada faktorů.

Nejčastěji postiženými plemeny jsou: bernardýn, bulmastif, novofundlandský pes, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, rotvajler, mastif, čau-čau, velký knírač, německý ovčák, gordon setr.

JAK DKK VZNIKÁ?

DKK je vývojové onemocnění s polygenní dědičností, což znamená, že se nepřenáší jen jedním genem, ale několika geny současně. Tyto geny se bohužel zatím vědcům nepodařilo lokalizovat a zmapovat. Stále se vedou dohady, jakým způsobem se vlastně tento dědičný defekt přenáší na potomstvo. (Genetická mapa psa totiž neexistuje. Takový výzkum je velmi drahý a zatím se provádí pouze u hospodářských zvířat. Psi nejsou pro farmaceutické firmy obchodně tak zajímaví, aby jim stálo za to, utrácet miliardy za výzkum genetiky např. DKK). Jedni odborníci zastávají názor, že jde o defekt, jež se přenáší recesivně, jiní tvrdí, že dominantně s neúplnou penetrací vlohy (tzn. geny se projeví jedině tehdy, mají-li k tomu vytvořeny nějaké vhodné vnější podmínky).

Přesto, že se uvádí, že dysplazie kyčelního kloubu je vývojové onemocnění s polygenní dědičností, samotné onemocnění kloubů není vrozené. Vrozená je pouze náchylnost k němu. Všichni psi bez rozdílu se tedy rodí s normálními kyčelními klouby. Pro vývoj kyčelního kloubu jsou rozhodující první měsíce po narození. V této době jsou totiž součásti kloubu tvořeny pouze chrupavčitou tkání a jsou měkké. Tato chrupavka je později při kostitvorném procesu plně nahrazena kostní tkání. Není-li chrupavka dostatečně vyživována a působí-li na ni síly, které překračují její možnosti pružnosti, dochází k oddálení kloubní ploch a kloub se stává nestabilním (říkáme laxním). Celé další období vývoje kostry mladého psa, nejvíce však v období přezubování (ve 4.- 7. měsíci věku), je pak stěžejní pro výsledný stupeň rozvoje DKK.

Vývoj onemocnění DKK je výslednicí působení mnoha faktorů:

Mezi “vnitřní“ patří genetická informace, která určuje tvar kloubních struktur, inervaci, případně velikost svalové hmoty v oblasti kyčelního kloubu.
Do “vnějších“ faktorů potom řadíme především plemennou příslušnost, velikost zvířete, způsob výživy, rychlost růstu, fyzická zátěž, zranění a další.
 

Vnitřní faktory

Z hlediska prevence je proto nutné zaměřit se na všechny rizikové faktory. Genetiku jsme schopni ovlivňovat pouze přísnou selekcí v chovných programech, která by měla přinést snížení výskytu DKK u dalších generací. Ovlivnění výskytu DKK tímto způsobem je problematické a zdlouhavé s poměrně nejistým výsledkem.

Z tohoto důvodu je u plemene Zlatý retriever stanoveno, že uchovněni jsou pouze jedinci s výsledky DKK A, B, C. Jedinci, kteří mají výsledky DKK  po 12 měsících věku D nebo E,do chovu zařazeni nejsou. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný genetický test na dědičnost DKK, a není jasný systém dědičnosti, se může stát, že i u jedince, jehož předci mají v pěti předchozích generacích výsledky DKK A nebo B, může dojít k rozvoji tohoto onemocnění. A naopak u jedince ( jehož předci mají výsledky DKK C ) onemocnění nikdy nepropukne.

Abychom snížili pravděpodobnost rozvoje tohoto onemocnění u štěňat narozených v naší CHS z Karpentné jsou v chovu využíváni pouze jedinci s výsledkem DKK A nebo B. A jednotlivé chovatelské páry jsou velmi pečlivě vybírány.

Ideální přístup k rychle rostoucím psům velkých plemen je založen na důsledné prevenci rizik, která mohou vést k onemocnění. Je třeba si ale uvědomit, že se jedná pouze o snížení pravděpodobnosti vzniku choroby.

VNĚJŠÍ FAKTORY

Vnější faktory, které mají prokazatelný vliv na rozvoj DKK, může ovlivnit především majitel psa:

Výživa

Z hlediska správného krmení je nejdůležitější období zhruba do jednoho až jednoho a půl roku. V tuto dobu bývá prakticky dokončen vývoj kostry a tím  končí i nejrizikovější období pro rozvoj ortopedických problémů.

Čím rychleji pes roste, tím negativnější vliv to má na výslednou DKK (velká zátěž pro kosti, vazy, šlachy). Rychlost růstu ovlivňuje hlavně energie obsažená v krmivu.

Optimálním řešením výživy v době růstu štěňat se dnes jeví používání kompletních granulovaných směsí určených pro dané plemeno a věk, které svým složením plně pokrývají veškeré výživové požadavky rostoucího psa.

V období rychlého růstu se doporučuje přidávání kloubní výživy, na trhu je dostatek různých osvědčených výrobků. Ale je potřeba pečlivě dodržovat dávkování určené veterinářem či výrobcem. I v této situaci platí, že předávkování může být škodlivé.

Je velmi důležité držet psa v tzv. ideální výživové kondici – tzn. psa v žádném případě nepřekrmovat, ale také nesmí být pes vyhublý a hlavně je potřeba dbát na to, aby byl pes dobře osvalen. 

 

Fyzická zátěž v období růstu

Je zjištěno, že abnormální zátěž, jak nedostatečná, tak nadměrná, negativně ovlivňuje růst kloubní chrupavky.

Nadměrná zátěž představuje daleko větší nebezpečí.

KAŽDODENNÍ FYZICKÁ ZÁTEŽ

Velká fyzická zátěž rostoucího psa jednoznačně negativně ovlivňuje další vývoj celého kosterního aparátu. Proto bychom měli mít fyzickou aktivitu psa v tomto období pod kontrolou. Pochopitelně, že nejde pouze o to, aby mladý pes nenaběhal denně desítky kilometrů v honitbě nebo vedle kola, či po horách. Jde hlavně o to, celkově utlumit či alespoň částečně omezit fyzickou aktivitu psa, při které se nadměrně namáhají především kyčelní klouby ( bezhlavé pobíhání kolem plotu, vyskakování v kotci na zadních, společné výcviky, kde si spolu hrají jedinci různého věku a různých plemen (kdy velmi často dochází ke srážkám a poranění kloubů) dlouhotrvající honičky na zahradě s druhým psem, časté překonávání překážek skokem atp.),  Podle studií provedených v USA bylo zjištěno, že na špatné utváření kyčlí v raném věku může mít velký vliv třeba i taková zdánlivá banalita jakou je příliš hladká podlaha (lino, kachle, plovoucí podlaha, hoblovaná prkna).

Na druhou stranu určitý stupeň aktivity psa je nutné podporovat, abychom docílili správného osvalení končetin, které je důležité právě pro jistou fixaci kloubu. Za nejvhodnější formu pohybu při prevenci i léčbě DKK se považuje plavání ( což lze v zimním období zajistit fyzioterapií).

TEPLOTA VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ

Se může také spolupodílet na rozvoji DKK. Všichni víme, co nám doporučují humánní lékaři, pokud mám člověk jakékoliv kloubní problémy. Teplo! V tomto směru jsou ve výhodě psi odchovávaní v bytech. Zvíře umístěné na zahradě (ať se snažíte sebevíc – zateplené boudy, zástěny proti větru, dřevěné podlážky aj.) prochládá. Klouby, svaly a vazy jednoduše venku více prostydnou a nedokrvují se. Má-li zvíře počínající problémy s artrózou, zima a průvan stav výrazně zhoršují. 

Diagnostika DKK

Objektivní posouzení dysplazie lze provést jedině rentgenologickým vyšetřením.

Rentgenologické vyšetření se provádí nejdříve zhruba v měsíci, kdy pes dosáhne 1.roku.
Objektivní posouzení ve věku 4. – 11. měsíce není možné, protože u cca 20 % testovaných zvířat se dysplazie ještě může změnit. A to buď k horšímu nebo k lepšímu.
Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení dysplazie je 12, 18 nebo 24 měsíců, podle plemene a požadavků chovatelského klubu. Vyšší věk platí zejména pro psy velkého a obřího vzrůstu. Protože rentgeny většinou provádí veterinář ve specializované vaničce a klouby psa jsou pro správné zhotovení rentgenů (především kyčelních kloubů) nepřirozeně nataženy a vytočeny, je nutná sedace psa. Na snímku se hodnotí tvar hlavice, její hloubka, symetrie kloubní štěrbiny, degenerativní změny a Norberg-Olssonův úhel.

Stupeň DKK 
A    Negativní, bez příznaků dysplazie
B    Hraniční dysplazie, přechodný stupeň
C   Lehká dysplazie, mírná artróza
D    Střední dysplazie, okraj jamky oploštělý nebo zřetelné příznaky artrózy
E    Těžká dysplazie, výrazné změny v kyčelním kloubu, deformace hlavice, další příznaky artrózy

Dysplazie loketních kloubů - DLK

DLK – Dysplazie loketního kloubu

Dysplazie loketního kloubu je souhrnné označení několika nemocí vedoucích k poruchám souběžnosti kloubních ploch pažní, vřetenní a loketní kosti.Toto onemocnění se projevuje kulháním na hrudní končetinu.

Přesto, že se uvádí, že DLK je vývojové onemocnění s polygenní dědičností, samotné onemocnění kloubů není vrozené. Vrozená je pouze náchylnost k němu. Genetická kontrola tohoto defektu ještě není zcela jasná a neexistuje na něj žádný genetický test .

Všechny tři nejčastější poruch loketního kloubu ( FCP, UAP, OCD)lze operativně odstraňovat a to je pravděpodobně důvodem, proč není tento defekt tak podrobně a intenzivně geneticky prostudován.

DLK je vývojové onemocnění s polygenní dědičností, což znamená, že se nepřenáší jen jedním genem, ale několika geny současně. Tyto geny se bohužel zatím vědcům nepodařilo lokalizovat a zmapovat. Stále se vedou dohady, jakým způsobem se vlastně tento dědičný defekt přenáší na potomstvo. (Genetická mapa psa totiž neexistuje).Jedni odborníci zastávají názor, že jde o defekt, jež se přenáší recesivně, jiní tvrdí, že dominantně s neúplnou penetrací vlohy (tzn. geny se projeví jedině tehdy, mají-li k tomu vytvořeny nějaké vhodné vnější podmínky).

Všichni psi bez rozdílu se tedy rodí s normálními loketními  klouby. V raném věku psa jsou totiž součásti kloubů tvořeny pouze chrupavčitou tkání a jsou měkké. Tato chrupavka je později při kostitvorném procesu plně nahrazena kostní tkání. Není-li chrupavka dostatečně vyživována a působí-li na ni síly, které překračují její možnosti pružnosti, dochází k postupnému poškozování kloubů. Celé další období vývoje kostry mladého psa, nejvíce však v období přezubování (ve 4.- 7. měsíci věku), je pak stěžejní pro výsledný stupeň rozvoje dysplazie.

Loketní kloub hraje v biomechanice pohybu psa velmi významnou roli, protože je přes něj přenášeno až až 66% hmotnosti psa.

Loketní kloub spojuje tři kosti – kost pažní (humerus) a kost vřetenní a loketní (radius a ulna). Pod pojmem DLK se skrývají ve skutečnosti čtyři různé defekty, postihující loketní kloub. Jsou to

OCD

vzniká jako důsledek poruchy enchondrální osifikace v době překotného růstu. Dochází k nadměrnému ztlušťování chrupavky, která potom nemůže být dostatečně vyživována, praská a drolí se. Povrch kloubní chrupavky tedy potom není ideálně hladký, dochází k jeho mechanickému opotřebení a časem k rozvoji artrózy.

FCP

Přední končetiny nesou až dvě třetiny hmotnosti těla psa. Tato váha je přes humerus přenášena na hlavici kosti vřetenní (radia) a kosti loketní (ulny). Z toho 80% nese radius a 20% ulna. Vnitřní korunkový výběžek ulny je chrupavčitý až do 4. -5. měsíce věku, kdy začíná osifikovat. Do té doby je velmi citlivý vůči mechanickému stresu a snadno dojde k jeho odlomení. Tento defekt se nazývá FCP a doposud není přesně známo, proč k němu vlastně dochází. Předpokládá se, že je způsoben nerovnoměrným růstem radia a ulny. Pokud ulna nepatrně předběhne v růstu radius, vzroste neúměrně tlak na její hlavici a potom stačí málo a korunkový výběžek nápor nevydrží. Vzniklá prasklina je zdrojem mechanického dráždění uvnitř kloubu, jež časem opět vyústí v rozvoj artrózy. Příčinou odlomení korunního výběžku může být také poranění.

UAP

Volný ankoneální výběžek  - u tohoto defektu dochází k nespojení háčkového výběžku s loketní kostí.Tento defekt se většinou vyskytuje samostatně.

INC

Jedná se o kloubní nesouměrnost v lokti, která je dána chybným postavením povrchu kloubů. Abnormální tvar ulnárního výběžku a schodek mezi rádiem a ulnou, daný krátkým vzrůstem jedné z těch dvou kostí.

V řadě případů se vyskytuje osteochondróza hlavice kosti pažní a oddělení koronoidního výběžku (FCP) současně. Společný výskyt všech 4 patologických stavů je vzácný.

Vývoj onemocnění DLK je výslednicí působení mnoha faktorů:

Mezi “vnitřní“ patří genetická informace,kterou jedinec zdědí po svých předcích.
Do “vnějších“ faktorů potom řadíme především plemennou příslušnost, velikost zvířete, způsob výživy, rychlost růstu, fyzická zátěž, zranění a další.
 Z hlediska prevence je nutné se zaměřit na všechny rizikové faktory.

Vnitřní faktory

Vzhledem k tomu, že nejsou známy mechanismy genetického přenosu je jedinou možností selekce chovných jedinců, která by teoreticky měla přinést snížení výskytu DLK u dalších generací. Ovlivnění výskytu DLK tímto způsobem je problematické a zdlouhavé s poměrně nejistým výsledkem. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný genetický test na dědičnost DLK, a není jasný systém dědičnosti, se běžně stává, že i u jedince, jehož předci mají v pěti předchozích generacích výsledky DLK 0/0, může dojít k rozvoji tohoto onemocnění. Protože, jak už bylo výše uvedeno, rozvoj onemocnění ovlivňuje mnoho vnějších faktorů, které chovatel nemůže ovlivnit.

Abychom co nejvíce snížili pravděpodobnost rozvoje  onemocnění DLK u štěňat narozených v naší CHS z Karpentné, jsou v našem chovu využíváni pouze jedinci s výsledkem DLK 0/0 i přesto, že je v ČR povoleno využívat v chovu jedince s jakýmkoliv výsledkem DLK. Vždy velmi pečlivě vybíráme jednotlivé chovatelské páry a sledujeme výskyt DLK v předchozích generacích.

Ideální přístup k rychle rostoucím psům velkých plemen je založen na důsledné prevenci rizik, která mohou vést k onemocnění. Je třeba si ale uvědomit, že se jedná pouze o snížení pravděpodobnosti vzniku choroby.

VNĚJŠÍ FAKTORY

Vnější faktory, které mají prokazatelný vliv na rozvoj DLK, může ovlivnit především majitel psa:

Výživa

Z hlediska správného krmení je nejdůležitější období zhruba do jednoho až jednoho a půl roku. V tuto dobu bývá prakticky dokončen vývoj kostry a tím  končí i nejrizikovější období pro rozvoj ortopedických problémů.

Čím rychleji pes roste, tím negativnější vliv to má na výslednou DLK (velká zátěž pro kosti, vazy, šlachy). Rychlost růstu ovlivňuje hlavně energie obsažená v krmivu.

Optimálním řešením výživy v době růstu štěňat se dnes jeví používání kompletních granulovaných směsí určených pro dané plemeno a věk, které svým složením plně pokrývají veškeré výživové požadavky rostoucího psa.

V období rychlého růstu se doporučuje přidávání kloubní výživy, na trhu je dostatek různých osvědčených výrobků. Ale je potřeba pečlivě dodržovat dávkování určené veterinářem či výrobcem. I v této situaci platí, že předávkování může být škodlivé.

Nadváha psa

Je velmi důležité držet psa v tzv. ideální výživové kondici – tzn. psa v žádném případě nepřekrmovat, ale také nesmí být pes vyhublý a hlavně je potřeba dbát na to, aby byl pes dobře osvalen. 

Fyzická zátěž v období růstu

Je zjištěno, že abnormální zátěž, jak nedostatečná, tak nadměrná, negativně ovlivňuje růst kloubní chrupavky.

Nadměrná zátěž představuje daleko větší nebezpečí.

KAŽDODENNÍ FYZICKÁ ZÁTEŽ

Velká fyzická zátěž rostoucího psa jednoznačně negativně ovlivňuje další vývoj celého kosterního aparátu. Proto bychom měli mít fyzickou aktivitu psa v tomto období pod kontrolou. Pochopitelně, že nejde pouze o to, aby mladý pes nenaběhal denně desítky kilometrů v honitbě nebo vedle kola, či po horách. Jde hlavně o to, celkově utlumit či alespoň částečně omezit fyzickou aktivitu psa, při které se nadměrně namáhají především přední končetiny ( bezhlavé pobíhání kolem plotu, hrabání, společné výcviky, kde si spolu hrají jedinci různého věku a různých plemen (kdy velmi často dochází ke srážkám a poranění kloubů) dlouhotrvající honičky na zahradě s druhým psem, časté překonávání překážek skokem atp.).

Na druhou stranu určitý stupeň aktivity psa je nutné podporovat, abychom docílili správného osvalení končetin, které je důležité právě pro jistou fixaci kloubu. Za nejvhodnější formu pohybu při prevenci i léčbě DLK se považuje plavání ( což lze v zimním období zajistit fyzioterapií).

TRAUMATA

Štěně zlatého retrievra je většinou velmi aktivní , zvídavé a plné energie. A bohužel velmi často dochází při různých fyzických aktivitách ke zraněním, z nichž některá mohou mít vliv i na rozvoj DLK. Je potřeba, aby se majitel snažil těmto traumatům předejít a zabránit.

 

TEPLOTA VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ

Se může také spolupodílet na rozvoji DLK. Všichni víme, co nám doporučují humánní lékaři, pokud mám člověk jakékoliv kloubní problémy. Teplo! V tomto směru jsou ve výhodě psi odchovávaní v bytech. Zvíře umístěné na zahradě (ať se snažíte sebevíc – zateplené boudy, zástěny proti větru, dřevěné podlážky aj.) prochládá. Klouby, svaly a vazy jednoduše venku více prostydnou a nedokrvují se. Má-li zvíře počínající problémy s artrózou, zima a průvan stav výrazně zhoršují. 

Velmi často se objevuje u štěňat velkých plemen v období mezi 4-9 měsícem kulhání, které může mít mnoho příčin – trauma, panotistitidu, natažení šlachy, zánět, rychlý růst.

V těchto případech velmi často veterinární lékař zvolí nejprve konzervativní terapii.

 Konzervativní terapie je založena především na klidovém režimu, zamezení rychlého růstu, podávání protizánětlivých léků vynechání krmných doplňků na bázi vápníku, redukce obezity a podávání chondroprotektivních doplňků stravy. Klidový režim by měl trvat alespoň 4-6 týdnů. Klidový režim je období pro majitele velmi náročný, protože je potřeba omezit pohyb pejska na naprosté minimum a mnozí majitelé toto období velmi podceňují a nedodržují klidový režim psa. Díky tomu může dojít ke zhoršení zdravotního stavu pejska.

Pokud kulhání přetrvává i po absolvování konzervativní terapie a klidového režimu je potřeba provést vyšetření na DLK.

Diagnostickou metodou pro vyšetření stupně DLK je rentgenové vyšetření v sedaci.

Preventivní rentgenové vyšetření se provádí u DLK nejdříve ve věku 12 měsíců, většinou společně s vyšetřením DKK.

Stupeň DLK   
0    normální loketní kloub bez abnormalit
1    mírná artróza, formace osteofytů, které nejsou širší než 2 mm, skleróza subchondriální kosti, inkongruence kloubních ploch
2    střední artróza, formace osteofytů od 2 – 5 mm
3    těžká artróza, osteofyty širší než 5 mm, zřejmá fragmentace processus koronoideus, izolovaný processus ankoneus. Psi, kteří byli léčeni chirurgicky pro vývojové vady loketního kloubu, by měli být posouzeni jako stupeň 3

Pokud se problém včas diagnostikuje, řadě pacientů může chirurgické řešení výrazně zmírnit potíže a velkému množství pacientů odstraní potíže zcela. Pro potvrzení diagnózy je tedy nezbytné provést rentgenologické vyšetření.